Jak to funguje

Koloidní stříbro se prokazatelně podílí na dozrávání T-buněk(T-lymfocyty), jedné z nejdůležitějších složek imunitního systému.

 Koloidní stříbro likviduje pouze jednobuněčné organismy, nikoli vícebuněčné parazity, i když ani k těm se nechová přátelsky. Zjednodušeně lze říci, že čím složitější organizmus, tím nižšší toxicitu koloidní stříbro vykazuje. Pro nás je povzbudivé, že jednobuněčných mikrobů je víc než 97% všech druhů. Na tomto místě je třeba přiznat poněkud rozporuplnou účinnost na viry. Tato rozporuplnost vychází z rozměrů virů, která je v rozmezí 15-150nm. Běžným způsobem vyrobené kolidní stříbro však má veliký rozptyl velikosti částic, přičemž maximum leží mezi 40 - 100nm.

Protože úkolem koloidního stříbra není patogen "umlátit" svou velikostí, ale proniknout do jeho vnitřní struktury, je žádoucí, aby částice byly co nejmenší. Jen několik málo výrobců dodává kolidní stříbro o velikosti částic v jednotkách, maximálně desítkách nm

Působení stříbra na jednotlivé struktury mikroorganizmů
Ionty stříbra jsou silně reaktivní a ochotně se slučují s početnými stavebními látkami bakteriálních buněk, které se skládají z kyslíku, dusíku, síry atp. Tyto atomy jsou obsaženy v mnohých částech buněk jako proteiny, enzymy a DNA/RNA. Tím je stříbro účinné na více místech současně což vede velmi rychle k ukončení života mikroorganizmu.

Jak působí ionty stříbra na proteiny.
Ionty stříbra působí ne pouze na funkční proteiny, ale i na proteiny strukturální. Oba typy proteinů se nachází jak v buněčné membráně, tak v buněčné plasmě. Ionty stříbra svým navázáním na proteiny ovlivňují strukturální pevnost buňky mikroorganizmu. Následkem je ztráta esenciálních součástí buňky což vede k zániku samotné buňky.

Jak působí ionty stříbra na enzymy.
buňky mikroorganizmů obsahují vysoký počet funkčních proteinů – enzymy. Enzymy vykonávají specifické funkce jako např. transport živin do nitra buňky nebo dopravu odpadu z buňky ven.  Ionty stříbra proniknou do nitra mikroorganizmů, naváží se na tyto enzymy a naruší jejich transportní funkci nutnou k životu. Buňka vyhladoví a udusí se.

Působení iontů stříbra na buněčnou membránu.
Ionty stříbra narušují strukturu membrány a vedou ke ztrátě esenciálních iontů jako natrium a kalium. Takto vyvolaná nerovnováha vede k zániku mikroorganizmu.

Působení iontů stříbra na stěnu buňky .
Stěna buňky tvoří ochranný štít okolo membrány. Ionty stříbra vyvolávají změny v molekulární úrovni, které přímo ovlivňují  odolnost a funkčnost buněčné stěny.

Působení na nukleové kyseliny

Základní stavební latkou DNA a RNA je jednoduchý cukr- deoxyribóza (C₅H₁₀O₄₎.

Dva ionty Ag + , které se sloučí s molekulou kyslíku vytvoří Ag₂O. Tato sloučenina je v analitické chemii známa jako Tollensovo činidlo, které se použivá k vyloučení aldehydické skupiny COH například z jednoduchých cukrů... Z deoxyribózy potom vzniká kyselina karboxylová a stříbro.

Báze nukleových kyselin je tvořena dusíktými zásadami (adenin, tymin, guanin,  cytosin a uracil). Dusík je opět velmi vhodný prvek pro sloučení sa stříbrným iontem.Tím je hned dvěma způsoby zničena struktura nukleové kyseliny. Zbytky buňky i stříbro jsou následně přirozenou cestou vyloučeny z těla ven.

Z tohoto jednoduchého popisu je vidět, že neexistuje způsob, jakým by si bakterie či virus mohl vypěstovat rezistivitu vůči koloidnímu stříbru, neboť koloidní stříbro na mikroorganizmus působí ničivě hned několika způsoby.